PŘIHLÁŠENÍ
prior image
Rebalancovat, nebo ne? Jak udržet portfolio věrné plánu

Investiční portfolio se časem mění, i když do něj vůbec nezasahujete – a právě v tom je jeho síla i past. Stačí, aby některé části rostly rychleji než jiné, a původně promyšlený plán se nenápadně začne posouvat. V tomto článku vám ukážeme, proč se vyplatí mít portfolio pod kontrolou, co rebalancování ve skutečnosti znamená a jak si nastavit jednoduchá pravidla, která vám pomohou udržet strategii funkční i tehdy, když trhy mění náladu.

 

Co je rebalancování portfolia?

Rebalancování je pravidelná úprava složení portfolia tak, aby odpovídalo původnímu plánu. Když se některým aktivům daří více než jiným, jejich podíl přirozeně roste a s ním se často mění i riziko, které podstupujete. Typický příklad: portfolio nastavené na 60 % akcie a 40 % dluhopisy se po letech silného růstu akcií může posunout například na 75/25. Rebalancování v praxi znamená část akciové složky snížit a doplnit dluhopisovou, aby se váhy vrátily k původnímu poměru. Podstatné je, že nejde o snahu „trefit“ správný moment na trhu, ale o disciplinované udržování strategie.

 

Hlavní výhody rebalancování

Když rebalancování děláte systematicky, přináší víc než jen „uklizená“ procenta v portfoliu. Především drží riziko na uzdě, protože portfolio se neodchyluje od úrovně volatility, kterou jste si původně zvolili. Zároveň posiluje disciplínu, jelikož místo intuitivních zásahů se opíráte o pravidla, která platí stejně v období euforie i paniky. Praktickým výsledkem je také přirozené uplatňování principu „prodávej dráže, kupuj levněji“ – tedy snižujete podíl aktiv, která výrazně vyrostla, a zároveň přikupujete ta, která dočasně zaostala. Nakonec rebalancování pomáhá udržovat portfolio v souladu s vaším cílem, ať už investujete na důchod, bydlení nebo tvorbu rezervy, protože složení portfolia by mělo dlouhodobě odpovídat tomu, čeho chcete dosáhnout.

 

Jak často upravovat portfolio?

Když už víte, proč rebalancovat, přirozeně přijde otázka „jak často“. Nejčastěji se používá časové rebalancování, například jednou ročně – je jednoduché, předvídatelné a snadno se dodržuje. Nevýhodou je, že mezi kontrolami mohou přijít větší pohyby trhu a portfolio se může od plánu odklonit více, než byste chtěli. Druhý přístup je rebalancování podle odchylky, například když se váhy změní o více než ±5 %. Tento způsob citlivěji hlídá riziko, ale může znamenat častější zásahy, a tím i vyšší náklady. Neexistuje však univerzálně „správné“ nastavení. Důležitější než dokonalá frekvence je zvolit si pravidlo, které dokážete dlouhodobě dodržovat, aniž by vás vyčerpávalo.

 

Kontrola vah v praxi

Podívejme se na konkrétní příklad: portfolio 60 % akcie a 40 % dluhopisy se po růstu akcií posune na 75/25. V takovém případě je první krok jednoduchý – zjistit aktuální váhy a určit, o kolik se odchýlily od plánu. Následně máte dvě praktické možnosti: buď přesunete část hodnoty z akcií do dluhopisů, aby se portfolio vrátilo k 60/40, nebo (pokud pravidelně investujete) nasměrujete nové vklady více do dluhopisové složky, dokud se poměr nevyrovná. U dluhopisů se přitom vyplatí rozumět tomu, jak fungují výnosy, rizika či hodnocení emisí, aby stabilizační část portfolia skutečně plnila svou roli (pokud vás toto téma zaujalo, více se o něm dočtete v našem článku). Výsledek rebalancování je pak velmi praktický: snížíte koncentraci rizika, obnovíte diverzifikaci a vrátíte portfolio do kolejí, které odpovídají vašemu záměru.

 

Nejčastější chyby

Rebalancování je jednoduchý koncept, ale v praxi se často pokazí na detailech. Jednou z typických chyb je příliš časté rebalancování, které přináší více stresu než užitku a může zbytečně zvyšovat náklady. Na opačné straně je rebalancování „podle pocitu“, kdy rozhodují titulky, strach nebo euforie místo předem nastavených pravidel – a právě tehdy se z disciplinovaného procesu stává chaotická reakce. Často se také podceňují poplatky a daně, které mohou z výnosu ukrojit víc, než se na první pohled zdá. Největší chybou však bývá absence jasného systému: bez pravidel se rebalancování buď nedělá vůbec, nebo se dělá náhodně, což popírá jeho smysl.

 

Pro koho je rebalancování obzvlášť důležité?

Nejvíce z něj těží dlouhodobí investoři, protože čím delší horizont, tím větší šance, že se portfolio od strategie postupně „rozejde“. Zároveň výrazně pomáhá i lidem s více třídami aktiv, kde se poměry dokážou měnit rychleji a méně nápadně. Velký význam má také pro konzervativnější investory, kteří chtějí držet riziko pod kontrolou a nechtějí, aby jim ho trh nenápadně „navýšil“ přes růst jedné složky. A nakonec je rebalancování klíčové i pro ty, kteří se blíží ke svému cíli – v takovém období bývá ochrana již dosažených výsledků důležitější než honba za maximálním výnosem.

 

Dlouhodobý úspěch stojí na disciplíně, ne na náhodě

Portfolio se časem mění, i když investor neudělá nic, a právě proto má smysl si k němu občas vědomě sednout a vrátit ho k plánu. Rebalancování není o věštění budoucnosti ani o „přechytračení“ trhu, ale o tom, aby riziko, disciplína a směřování portfolia zůstaly pod kontrolou i v měnícím se prostředí. V dlouhém horizontu totiž nerozhoduje jedno brilantní rozhodnutí, ale série rozumných kroků, které dokážete opakovat konzistentně.

 

Pro další investiční trendy a užitečné tipy se podívejte na naše předchozí články na stránce AxilAcademy.

 

prior image
Lector Robert Paľuš

Na kapitálových trzích obchoduje od roku 2002, kdy začal jako obchodník s komoditními futures. Postupně se přeorientoval na akciové trhy, kde řadu let spolupracoval s obchodníky s cennými papíry na Slovensku a v České republice. Zkušenosti má také s obchodováním na trzích zaměřených na pákové produkty, jako je forex a CFD, a jeho současnou novou výzvou je obchodování s kryptoměnami.